Můj první chleba

Takže hezky zčerstva! Právě jsem vytáhla a okusila můj první domácí a nejbožštější chleba! Řeknu vám, že tohle tělo Kristovo bych jedla klidně od rána do večera. Mám z toho mého prvního krasavečka tak ohromnou radost, asi proto, že jsem do poslední chvíle nějak nevěřila v jeho úspěch.

Najít kloudný recept na chleba, je úkol jako od děda Vševěda. Ale vážně, vážně nepotřebujete pěstovat doma bůh ví jak dlouho kvásek ani vlastnit ošatku, na to, abyste si udělali to nejluxusnější pečivo. Procházení "osvědčených" rad na internetu jsem po chvíli vzdala. Každý sliboval "jednoduchý a zaručený recept", ale popisoval ho snad na sto stranách. To určitě. Nechtěla jsem ale střílet úplně od boku, takže jsem se nakonec obrátila na svou drahou sestřenku, která mi vytrhla svým svérázným postupem trn z paty. Doslova říkala "těsto nehnětu, jen to všechno smíchám a šoupnu to tam, jakýpak s****." Moje řeč!!! Jakýpak copak. Když si člověk chce dělat domácí pečivo, mělo by to být především efektivní. A ono je. Večer zaděláš, druhý den upečeš a je to. Držela jsem se tedy jejího receptu, jen jsem si pár věcí pozměnila a finální postup na přelomový domácí chleba je tady!

Není v tom nic víc než:

3 hrnky hladké mouky
půl kostky droždí
hrnek vlažné vody
2 lžičky soli
lžička cukru
polévková lžíce olivového oleje
dvě špetky kmínu
špetka římského kmínu
dvě špetky mletého koriandru

Do mouky nadrobíme půl kostky droždí, přidáme sůl, cukr, koření a zalijeme vodou. A hněteme. Tedy já hnětla, spíše tak falešně hnětla, zkrátka jsem to jen rukama mordovala v míse, dokud jsem nezískala kouli, kterou jsem si mohla přehazovat z ruky do ruky, aniž by se to úplně rozblemclo. Samozřejmě přidávejte mouku a vodu dle vlastního uvážení. V původním sestřenčině návodu bylo těsto řidší, já nakonec zvolila tu pevnější variantu. Nesmí být ale tvrdé až moc!
Takto jsem těsto přikryté utěrkou dala přes noc kynout na balkon (zasklený). Vzhledem k tomu, že tam celé dopoledne paří sluníčko, věděla jsem, že o teplo nouze nebude.

Druhý den, tedy dnes, po příchodu z práce, jsem mrkla do mísy - byla skoro vrchovatá, takhle nakynuté těsto jsem ještě neviděla! Nicméně, první zklamání přišlo, kdy jsem se jala ho z mísy vyndat. Stalo se ze něj totálně lepivé a ňahňavé cosi. Zkusila jsem tedy situaci zachránit a spravila to moukou, aby se s těstem dalo opět pracovat. Trochu jsem ho propracovala v rukou a dala do vymazané a vysypané oválné pečící nádoby. Takto, opět přikryté utěrkou, jsem ho dala ještě na půl hodinky na balkon.

Troubu je třeba si pořádně předehřát, dala jsem teplotu na max. Takto jsem chleba pekla cca 15 minut a potom ztlumila teplotu na 175 stupňů. Po nějaké době jsem se zalekla podruhé. Chleba se totiž první čtvrt hodinku měl péct zakrytý. A ten můj byl už od počátku odkrytý. Předesílám, že nakonec to vůbec nevadilo, nicméně začátečnická vyjukanost udělá svoje. No, pekla jsem pak dalších cca 40 minut. Dohromady necelou hodinku.

A pak...přišel třetí úlek. Zkusila jsem ještě v troubě zaklepat na chleba vařečkou. Byl úplně, ale úplně kamenný. Moje naděje na úspěšné pečení se s každou vteřinou zmenšovaly. Chleba jsem vyndala, obhlížela ho ze všech stran a děsila se okamžiku, až se pokusím ho rozkrojit. Přiznám se ale, že špetička naděje stále zůstávala, asi díky krásné vůni (co voní, nemůže být přece zlé, ne?).

Můj nůž se poprvé zakrojil a...mně se v očích objevily jiskřičky. Uvnitř jsem našla nádherný, bílý, pravidelný a omamně voňavý chleba. Když jsem se prvně zakousla do patky, byl to takový malý gastronomický vrchol. To koření jsem do chleba nevrazila nadarmo, kombinace kmínu, římského kmínu a koriandru vykouzlila jemně exotickou chuť, ale opravdu jemně - tudíž nehrozí, že se přejí.

Zdlábla jsem dva krajíce a dostala škytavku, takže poslušně čekám, až chleba vychladne. Při prvních soustech mi ale běželo hlavou pouze to, že už si nikdy, nikdy nechci koupit v krámě pečivo! :D